Nevěděl jsem, co dělat. Jen jsem ráno vstával a nějak přežíval …

Po smrti své manželky zůstal pan Roman (52 let) zcela sám. Dospívající děti odešly na internát a on najednou nevěděl, co se sebou. Ztráta přišla náhle – jeho žena podlehla během několika týdnů těžké nemoci. Pan Roman říkal, že ho to „prostě úplně zastavilo“. Neuměl si představit, jak bude dál fungovat, neměl chuť jíst, vstávat do práce, starat se o domácnost.

Přes den se držel, ale večery a víkendy byly pro něj čím dál těžší. Nechtěl o tom mluvit s rodinou, kamarádům se raději vyhýbal. Nakonec se odhodlal a navštívil naši poradnu.

V krizové situaci mu velmi pomohlo, že měl možnost mluvit s mužem z našeho týmu, který poskytuje krizovou pomoc. Roman s úlevou přijal možnost mluvit otevřeně o svých pocitech bez obav z hodnocení nebo nepochopení. Postupně jsme spolu:

• mluvili o tom, co prožívá a jak se se ztrátou vyrovnává,
• hledali praktické cesty, jak znovu nastavit denní režim,
• pomohli mu i s vyřízením některých administrativních záležitostí, které se smrtí manželky souvisely,
• a doporučili další odbornou pomoc, pokud by se rozhodl pro psychoterapii.

Pan Roman dnes říká, že nejdůležitější bylo, že ho někdo vnímal a naslouchal mu – „bez rad, bez souzení, jen tak, jak jsem to potřeboval.“

Začal znovu chodit mezi lidi, našel si nový smysl v péči o zahradu, a především – přestal se bát, že je na všechno sám.